"Sexuální prožitek dosahuje maxima v našich představách. V praxi je poloviční."

Pohádka o ptakopyskovi

28. dubna 2013 v 21:13 | E. |  Můj nevšední život náctileté
"Zákaz vstupu?"
"Tim je to zajímavější, ne?" Podlejzáme závoru zajištěnou jakymsi ocelovym lanem, aby nešla otevřít a nedalo se tam vjet autem. Co je ale komu do toho, jestli sem někdo vejde pěšky?

 

Fear of the dark

27. dubna 2013 v 21:46 | DP |  Můj všední život náctileté
Víte..dneska jsem se chystala zveřejnit první kapitolu z nový věci, co jsem začala sepisovat, ale náhle (VÁŽNĚ náhle) přišlo něco, co mi během vteřiny dokázalo náladu změnit takovým způsobem, že zkrátka nedokážu zveřejnit něco, co mojí momentální náladě neodpovídá. O články už vás ale šidím relativně dost dlouho, takže by bylo nefér, kdybych sem neposlala vůbec nic.

Věřím na zákon přitažlivosti. Vysílání vibrací do vesmíru. Poslední dva týdny mám problémy doma. Téměř se nenajde den, kdy bychom se nehádali, kdy bych neusínala v hysterickém pláči, že jsem se chvílemi ani nemohla nadechnout. Bylo jen otázkou času než se to nějak projeví ať už v životě mém nebo životě někoho blízkého..Ne že bych se cítila vinnou, ale dobře se necítím. Je mi na nic ještě víc než když se s našima pohádám, zavřu se do pokoje a oddám se slzám.

Lidi by i občas měli uvědomit, že jsou na světě mnohem horší věci než kupříkladu smrt. Věci, které se tak snadno neléčí. Psychické bloky, které se těžko odstraňují. Pocity, které se tak snadno nenahradí. Fobie, kterých se jen málokdo dokáže úplně zbavit. Vidiny, halucinace..


Fear of the dark, fear of the dark
I have constant fear that something's always near
Fear of the dark, fear of the dark
I have a phobia that someone's always there

Strach z temnoty, strach z temnoty
Mám pořád strach, že je něco nablízku
Strach z temnoty, strach z temnoty
Mám fobii, že tam vždy někdo je

Have you ever been alone at night
Thought you heard footsteps behind
And turned around and no one's there?
And as you quicken up your pace
You find it hard to look again
Because you're sure there's someone there

Byl's někdy sám v noci
Myslel's, že's za sebou zaslechl kroky
Otočil ses a nikdo tam nebyl
A jak zrychlíš krok
Zjistíš, že je těžké se podívat znovu
Protože se jseš jistý, že tam někdo je.

Šipky

3. dubna 2013 v 23:51 | E. |  Můj nevšední život náctileté
Tak jsem se odhodlala. A omlouvám se, ale psát porno, ať už je smyšlený a nebo skutečný, mi prostě moc nejde. Jenže jsem už šíleně dlouho slibovala D.P, že něco napíšu...

Ibalgin fakt nebyl moc dobrej nápad vzhledem k tomu, že jsem věděla, že půjdem na pivo. Ale nedalo se nic dělat, pořád budu radši mimo než abych se nemohla ani hnout kvůli šílenejm záchvatům bolestí hlavy.
Vylezla jsem z autobusu a první co jsem slyšela byla salva smíchu. "Vypadáš jak cikánská věštkyně!" "Taky tě ráda vidim," zamumlala jsem směrem k němu a políbila ho. Dřív než stačil něco říct jsem jen vysvětlila, že mám náběh na zánět dutin a tak musim nosit šátek kolem hlavy. Bohužel jsem doma nenašla jinej, než červenej. V mejch černejch vlasech svítil fakt krásně.
V hospodě bylo hezky teplo, za což jsem jedině děkovala. Usadila jsem se na židli a objednala si první pivo. V kombinaci s tou zázračnou růžovou tabletkou byly účinky skoro okamžitý a když jsem vyprázdnila půllitr tak už se mi slušně motal svět.
Když jsem byla tak v půlce druhýho piva tak někdo přišel s nápadem si zahrát šipky. Odmítala jsem to, protože jsem to zaprvý v životě nehrála, zadruhý jsem ani neznala pravidla a zatřetí jsem měla problém se udržet stát rovně na nohách. Nakonec jsem se ale nechala překvapit a - světe div se - skoro jsem vyhrála. I přes štěstí z mý skoro výhry jsem byla ráda, když jsem si konečně mohla sednout. Jednu rukou jsem ochranitelsky držela mýho Krakonoše (pivo, abyste rozumněli) druhou jsem měla nevinně položenou na koleně mýho přítele. Je strašně divný, jak nalitej člověk nedokáže ani ovládat svý ruce. Dotýkala jsem se jeho stehna, třísel a... Pak jsem narazila na bouli v jeho kalhotách, tvrdou jako kámen. Kdyby tam nebyl nikdo jinej než my, asi bych s největší radostí vlezla pod stůl a začla mu ho vesele kouřit. Myslim si, že to na mě asi muselo bejt šíleně poznat, protože se ke mě naklonil a jen mi pošeptal do ucha: "Seženu nám odvoz domů..."

Hned jak jsem se vymanila z nepříjemnýho sevření mýho kabátu, se na mě D. vrhnul. Strašně jsem se bála, že o něco zakopnu a cestou k zemi ještě něco smetu a rozbiju. Ale dával si pozor. Musim říct, že hadry ze mě ještě nikdo takhle surově a zároveň šíleně opatrně nesundal. Než jsme se dostali k němu do pokoje, jsme byli oba dva bez svršků. A já jsem byla nahá ještě předtim, než jsem si lehla na postel. Zůstaly mi jen červeno - černý proužkatý podkolenky.
Měli jsme propletený nohy, objímali jsme se a líbali. Když mě kousnul do rtu a nebo škrábnul, zalapala jsem po dechu. Tak strašně se mi to líbilo, že to možná víc než jen obyčejnej nádech připomínalo slabý zavzdychání. Prtsama jsem mu bloudila ve vlasech a pak se přetočila tak, aby ležel pode mnou a já seděla obkročmo na něm. Využila jsem toho, že už jsem na sobě nic neměla a klínem se mu natiskla přímo na jeho tvrdou chloubu. A abych náhodou neprovokovala moc málo, ještě jsem pro jistotu zavrtěla bokama. A to už na něj bylo moc. Chytil mě za vlasy a jedinym pohybem si mě hodil pod sebe, roztáhnul mi nohy a do klína mi surově vrazil dva prsty. Kroutila jsem se blahem a snažila se dusit vzdychání, zatim se mi to naštěstí dařilo. Pak mě ale i tehle způsob dráždění přestal bavit a rozhodla jsem se D. stáhnout kalhoty a konečně se s ním (spíš než vyspat, to zní tak, že tam jde jen o to jedno) milovat (to zní ještě hůř :D). Leželi jsme na boku čelem k sobě a já jsem pomaličku dostávala jeho péro ke mě do klína. Ani se nehnul a nic neříkal a tak jsem se rozhodla taky mlčet. Chtěla jsem, aby to poprvý bylo krásný a svym způsobem něžný a tak jsem se zatim jen třela o špičku jeho žaludu. Když jsem ho do sebe chtěla konečně strčit celýho, tak mi uhnul a nenechal mě. Rychle se vzepřel a najendou se nade mnou tyčil. Rychle mi sundal z čela šátek a ruce mi s ním přivázal k pelesti postele. Když byl spokojenej s mojí bezmocí tak mi znova roztáhnul nohy a začal mě dráždit jazykem.
Je to na nic, když vám někdo dopřává přímo ďábelskej orální sex a vy nemáte ani volný ruce na to, abyste mu mohli podrápat záda a nebo ho trochu přidusit. Když už to začínalo bejt fakt dobrý, přestal. Moje podrážděný zamručení mu asi bylo dostatečnou odpovědí a tak zvednul hlavu z mýho klína a políbil mě.
Zase jsem cejtila, jak se o mě tře špičkou žaludu, ale nikdy ho tam prostě nezasune. Jediný, co jsem měla v hlavě byl plán na to jak ho donutit mě pořádně a nemilosrdně (no tak já to teda řeknu) (a nebo ne) *. "Pro - prosííím," vydechnu, když cejtim, jak do mě pomaličku klouže. odpovědí mi je jen uchechtnutí. Ale cejtim, že začíná nepatrně zrychlovat a po dvou minutách už nemyslím vůbec na nic, jen tlumeně vzdychám. Vim, že tohle není všechno a že to svede mnohem líp, rychlejc a tvrdějc. A tak říkám první, co mě napadne: "že ty se bojíš, že když zrychlíš, tak se uděláš, hmmm?" Přestává a chvilku je úplně nehybnej. "To sis posrala," zavrčí a přirazí tak hluboko a prudce, že se mi jen zatmí před očima a jediný, co vnímám je můj sten, kterej skoro přerůstá v křik.


Oh My Jashin, to je ale prvotřídní sračka. :D
Jdu spát, děti. Mějte se(x)
 


Apologize

23. března 2013 v 21:01 | DP |  Můj všední život náctileté
Ano, šíleně se ospravedlňuju, že sem tu tak dlouho nebyla, ale..mám za sebou celkem velkej průser, úplně podrytou a zklamanou důvěru u našich, doma teror, výčitky..takže by se teoreticky dalo brát jako samozřejmost, že mi byl zabaven počítač..popravdě jsem teda spoléhala na E., že vám sem něco hodí -.- ale nevadí, jsem tu. Nečekejte ale zázraky, nemám na psaní moc náladu ..hlavně tu perverzní, ta vážně chybí. Jen kratičkej článečíček.

Ne vždycky jsem si přála někoho, komu bych mohla říkat "pane" a bála se mu byť jen podívat do očí. Ty časy jsou ale dávno minulé. Teď po ničem jiném netoužím.
Už jeho výška mu nade mnou dává jistou převahu. (Popravdě, není moc lidí, co by nebyli vyšší než já, ale on je vážně vysokej -.-") Svou mužnou postavou mi dává neustálý pocit, že já jsem tu podřízený, a že on má nade mnou veškerou moc. (^^)
Miluju jeho pevný stisk, jeho sevření, ze kterého prakticky není možný se dostat, jeho dominantní výraz, pod kterým tajou ledovce.
Jeho náruživost, jeho zvířecí neohrabanost a zároveň jeho neutuchající eleganci, kterou mi vždycky dá najevo, kdo že je tu pán a kdo že miluje svoje zvíře.
Miluju, když mě tahá za vlasy, když mě škrtí (někdy je to až takový, že si myslim, že vážně uhodila moje poslední vteřinka, ale má to vypočítaný, zmetek.), když mi dělá (někdy vážně brutální) cucáky na krku. Ano, kdyby jen na krku.
Miluju ty škrábance, šrámy, podlitiny. Miluju svoji jizvu na levém předloktí (o které jsem se dosud před nikým nezmínila).
Bože ten kluk je tak sexy.

Achjo..koukám, že to tu mám samou závorku. Ale dodává to tomu úplnost, řekla bych. Takže pro dnešek jsem nuccena vás opustit, ale přísahám, že se tu někdy (až se mi to doma uklidní) se na vás zase přijdu podívat a potěšit vás svou přítomností. (Ano, další závorka)

Lidi dělaj vtipný zvuky, když je někdo škrtí

12. března 2013 v 22:30 | E. |  Můj nevšední život náctileté
Pověz mi, princezno... jaký druh dominance u tvých choutek převládá? Dominance zvířete, jež tě ukojí svou dravostí, divokostí a silou, nebo dominance chladná, elegantní a nezdolná, avšak klidná a přívětivá, nýbrž stále povýšená a arogantní? - Můj kamarád S.

Tehle dotaz mi připomněl, že jsem druhej způsob dominace ještě nikdy nezažila. Zkusila jsem si, jaký to je objevovat svoje vlastní hranice. Vlastně to začlo tím, že jsem se bránila vždycky, když se mě on snažil svlíct. Milovala jsem pocit jeho nadřazenosti, když mi jednou rukou bez problémů chytil obě moje ruce a znehybnil mě. To mi bylo mimochodem 14. Bylo mi 15, když jsem přišla na to, že při sexu jako takovym je to ještě mnohem lepší. "Kdo je pán?" "Já!" Musela jsem opravdu budit respekt, měřila jsem 155 cenťáků, dlouhý nohy, bledá kůže a podkolenky. Zase jsem skončila s rukama za zádama a škemrala jsem o milost.
Nutno říct, že to pak vždycky skončilo společnym mazlenim, tulenim a nevinnym hlazenim.

Pak bylo dlouho dlouho nic a vaše milá E. se pěkně nudila. Jenže potom se objevil někdo, na koho vzpomínám s rozpakama doteď. "Počkej... To strašně bolí." "Hm, to si asi budeš muset zvyknout."
Pamatuju si všechny ty večery, krev a kousání, škrábání a rytí ostrejma věcma do kůže. Musim uznat, že tohle už byly věci, který možná lehce balancovaly na hranici zdravýho rozumu. (Asi je blbost teď někoho přesvědčovat, že jsem naprosto v pořádku.) V tý době jsem úplně opustila můj strach z jehel, protože mi propíchnul ruku (předloktí) zavíracim špendlíkem skrz na skrz. Zavřela jsem ho a chvíli si s tím hrála.
A taky nikdy nezapomenu na tu chvíli, kdy jsem před sebou spatřila nádhernej les, chtěla jsem něco říct, ale jeho ruce se mě chytily okolo krku a já přestala dejchat. Před očima jsem měla modrý světýlka a i když jsem se nebránila, ani jsem se nesnažila mluvit, nadechnout a nebo cokoliv jinýho, slyšela jsem, jak se dávím. (Takový ty vtipný zvuky, který občas dělaj holky v péčku, když někomu dělaj deepthroat.)

Vlastně bych jen koncem článku chtěla říct, že jsem asi zvrhlá od mala, že mě to nikdy nepustí a že mě rozhodně neurazíte, když mi uděláte obrovskej cucflek přímo na krční tepnu.

Chvilka pro sebe? hahaha ..NO.

10. března 2013 v 21:00 | DP |  Můj nevšední život náctileté
Ležím u sebe na posteli , oči mám zavřené a do ucha si pouštím známé tóny oblíbených písniček od MCR. Užívám si ten pocit samoty. Poslední dobou nemám chvilku pro sebe. Věčně s ním, věčně pod ním. Ne že bych si stěžovala, to ne ..jen jsem vděčná za každou minutu co si můžu urvat pro sebe. Pomalu se dostávám do takového polospánku a nevnímám nic než hudbu. Usínám..
Probudí mě prudké trhnutí. Původně jsem ležela na zádech, teď jsem přetočená na břiše a on na mě obkročmo sedí. Přetáhne mi tričko přes hlavu a spolu s podprsenkou ho někam zahodí.
Přitáhne si mě za vlasy a sevře mě tak, že se skoro neůžu hnout. Respetive, kdybych se chtěla hnout, tak nemůžu. Jednou rukou mě drží pod krkem a druhou se snaží vylovit z kapsy pouta. Když se mu to podaří, spoutá mi ruce za zády a surově do mě strčí, abych zase spadla na postel. Samolibě se usmívá a sklání se ke mně. Kouše mě do krku a mne mi prsa. Svíjí se pod ním a občas mu zavzdychám do ucha. Začne si hrát s mými bradavkami. Chvíli jen tak jazykem a vždycky když jsem to nejmíň čekala, skousl a já zasténala. Hrubě mi vrazí ruku do kalhot a začne mě dráždit, zatímco mě zase kouše do krku a do vystouplé klíční kosti. Když začnu sténat, všeho nechá a za vlasy si mě zase přitáhne tak, že teď klečím na kolenou zády k němu. Jednou rukou mě pořád drží a druhou mi rozepíná kalhoty. Nenápadně si mě stahuje dolů a já mám tendenci chytit ho za ruku, kterou mě drží. Jenže se spoutanýma rukama mi to jde celkem těžko, že jo. Kalhoty mi nechá jen tak rozepnutý a prudkým pohybem mi dopraví hlavu přímo k jeho rozkroku. Kdy si sakra stihl sundat kalhoty?! No každopádně už na sobě měl jen tričko a právě mi bezohledně rval péro do huby. Poslušně přitakávám. A asi přitakávám kurva dobře, protože netrvá dlouho a mám toho "bílého zázraku" plnou pusu. "Hezky to spolkneš, ano?" skloní se ke mně. Troufale zakroutím hlavou a podívám se mu do obličeje, začež si vysloužím pořádnou facku. Oběma rukama mě chytne za hlavu a prudce mi ji zakloní tak, že mi to prakticky samo nateklo do krku. Zkřiví se mi výraz, ale neodvážím se cokoliv říct. Bezohledně mě shodí z postele a s dominantním výrazem poklidně sleze a zaujme postoj s rukama založenýma na prsou. Leží tu an zemi všelijak pokroucená a pohled mám sklopený. Jední jediným pohybem mi stáhne kalhoty, takže teď už mi zbyly jen červený krajkový tanga. "Kde bereš pocit, že mi můžeš odporovat, hm?" pohladí mě po tváři a v zápětí mi jeho ruka přistane na zadku. Syknu bolestí. Mám tam modřiny ještě odminula, takže to bolí o to víc. Schytám ještě pěkných pár ran a poto mě zbaví i posledního kousku oblečení, otočí si mě tak, aby mi to bylo nejmíň pohodlný a bez velkých něžností prostě zasune. Tvrdě a bezohledně přiráží a já se všelijak kroutím, možná ve snaze najít pohodlnější polohu, možná protože si to sakra užívám. Kažopádně mu to lehce ztěžuje "práci", takže mě usměrní další ránou přes zadek. Pokusím se trochu krotit. S každým dalším přírazem se čím dál víc nemůžu ubránit sténání. Jo, sténání. Skoro křičím. To se mu líbí, usmívá se a ještě přitvrdí. Chytne mě za vlasy a trochu mě nadzvedne. Zavřu oči, skousnu si ret a nechám se unášet vlnou slastí.
Když je po všem, nechám si sundat pouta, opřu si hlavu o jeho hrudník a ztěžka oddechuji. "Nepřehna-" "Pššt !" nenechám ho doříct tu příšernou větu. Nic nemůže být horší než když se vás kluk po úžasným dokonalým sexu zeptá, jestli to nepřehnal. Jen zakroutím hlavu a vyžádám si polibek.

Good night, moji milí, DP (:

Led (článek jak noha)

7. března 2013 v 23:06 | E. |  Můj nevšední život náctileté
Princezna sedí v zámku,
já čekám na cestě,
dlouý týdny trávim tady,
jak stojim po oknem.
Už měsíce slyšim křik do nejvyšších pater,
čekám tady na tebe a budu čekat stále.
Možná celej život budu stát pod timhle oknem
a možná zítra ráno už princezna bude moje.

Asi je to jenom tim jarem. A nebo mojí neustálou tohou po tom, aby mě měl někdo rád - to tý malý mrše totiž dost lichotí. Ačkoliv mi nebylo dovoleno si zahřát ruce pod jeho bundou a po chvíli jsem se musela smát těm bolestivejm grimasám, když jsem ho kousla do rtu a taky jsem si několikrát málem rozbila tu moji nevymáchanou hubu na ledě, to bylo fajn. *debilní úsměv*
Lehce mi to znemožňuje psát něco smysluplnýho, cynickýho a aspoň trochu nechutnýho.
A abych nezapomněla... Má tmavě hnědý oči. :3


Třetí "článek", kterej začíná písmenem L. Kam to ten svět spěje?

Lehkej zkrat

6. března 2013 v 21:56 | E. |  Můj nevšední život náctileté
Předem bych chtěla podotknout, že už se docela dlouhou dobu trápim s myšlenkou, že nejsem tak úplně vyhrazená jen na kluky. Jenže vzhledem k tomu, kolik mi je (víc než, 16, ale míň, než 2O) si prostě nejsem úplně jistá. (I když mnoho věcí by tomu nasvědčovalo, že, D.?)

Poslední, co si pamatuju byl svítivej absinth a strašná chuť zvracet. Položila jsem si hlavu na hodspodskej stůl a zhluboka dejchala. Po chvilce jsem se odhodlala zase hlavu zvednout a rozmazanym pohledem přejet po osazenstvu našeho stolu. "Půjdeš se mnou čůrat?" Zeptala se mě najednou X. Ta otázka mě tak zaskočila, že jsem se vykašlala na to, jak asi budud vrávorat, zvedla se a opravdu opatrně jsem se vydala směrem k záchodům.
Dveře klaply a já se podívala na X. Byla nádherná. Zatim jediná holka, která se mi líbila a... Přitahovala mě. Kolikrát jsem se přistihla, že na ní myslim, když jsem doma bez většího zájmu sledovala lesbický porno. A teď jsem s ní byla sama na hospodskejch hajzlíkách, odvahu mi dodalo pivo a ucucávání toho šílenýho absinthu. Vzala jsem ji za ruku a odtáhla si ji do kabinky pro invalidy. Byla jsem opřená a ona stála. Pak se naše oči znova střetly. "Pocééém."
Začly jsme se proplejtat jazykama. Jednou rukou jsem ji držela kolem pasu, druhou jí hladila krk. Pak jsem však zaregistrovala, že už moje pravačka není kolem pasu, ale na zadku, stehně, tříšlu...
Vzdychala mi do ucha, kousala mě a já si připadala jako kdyby byla moje subinka. Užívala jsem si to. Zajela jsem jí rukou do vlasů a hezky jsem ji zatahala. Vysvětlila si to trochu jinak a za chvilku přede mnou klečela na kolenou. Hryzala jsem se do ruky, abych nebyla slyšet, protože vedle někdo byl. Otvíral dveře a pak se dostal až k našim. X. rychle vstala, upravily jsme se, opřely se a snažily zaujmout nějakou nenápadnou pózu.
"Co taj děláte?!" Vyhrkla Y. když se nabourala do našeho soukromí. "Eeee.. Nooo... My si povídáme."
Myslim, že nám to nikdy nesežrala...

Láska

4. března 2013 v 21:57 | E. |  Můj všední život náctileté
Ahoj. Jsem E. A jsem tady, vetřela jsem se sem té druhé existenci, protože jsem moc líná na zakládání vlastního blogu. A ani jsem se nenamáhala s děláním vlastních rubrik.

Šla jsem pomalu noční ulicí a pozorovala bílej kouř, kterej stoupal z komínů. Ve světle lamp a halogenovejch světel ze stadionu vypadal přízračně, ale zároveň byl nádhernej a fascinoval mě. Zavibroval mi mobil. "Kde tě mám?" Pousmála jsem se a zpomalila krok.
Pořád si stěžuju, jak je na světě málo lásky a přitom od ní utíkám, když mi ji někdo nabízí. A nebo mi to nadšení pro někoho nevydrží dlouho. Jak naivní je hledat lásku v sexu. Jako hledat lidský teplo v objetí od šlapky...
Pořád mam v hlavě jeden moment svýho života, kdy jsem poznala, že je to celý v háji. Zvedla jsem svý oči, abych se podívala na něj, byla jsem znuděná, i když si to daná situace zrvona nežádala, a ani mi nevadilo, že to na mě musí bejt poznat. Asi to byla blbost, něco, jako kdxž se ohlídnete ve hře Slender, ale já fakt čekala, že mi řekne něco hezkýho. Jediný, čeho jsem se dočkala byly kapky spermatu na mym břichu. Místo těch dvou krásnejch slov mi řekl, že si to mam slízat.

Vlastně ani nevim, proč jsem můj život tady zahájila článkem zrovna o lásce. Když vám můžu nabídnout BDSM, hryzání, škrábání, mlácení přes zadek a další věci... To všechno samozřejmě pouze v psaný podobě.

Nemusí to být pokaždé nuda

28. února 2013 v 22:11 | DP |  Můj nevšední život náctileté
Absolutně jsem nevěděla kde jsme. V těchhle končinách jsem se absolutně nevyznala, natož abych si ještě pamatovala každý temný zákoutí kam mě moje drahá polovička zatáhne. Tentokrát ale nešlo jen o zákoutí. Byli jsme v nějaké budově. No, budově. Spíš to připomínalo starej statek, jatka nebo tak. Ve vzduchu byl cítit prach a byla tu téměř úplná tma. Jediné světlo sem dopadalo z vymlácených oken a dírami ve střeše. Po zemi se válely kusy omítky a všelijakej sajrajt. Když si moje oči trochu přivykly tmě, rozeznala jsem na zemi poměrně velké červené fleky. Krev ? Jo, vypadá to, že tu kdysi bývala jatka. Zdi jsou asi do půlky pokryté bílými špinavými kachličkami a sem tam se na nich taky najde červenej flek, spíš jak si o zeď někdo otíral špinavý prsty. Zvláštním způsobem se mi to tady zamlouvalo, ale přesto jsem měla takovej blbej pocit. Stiskla jsem jeho ruku pevněji a víc se k němu natiskla. "Co tu děláme, zlato?" zvedla jsem k němu hlavu. Nic mi neřekl, jen se chladně pousmál, pustil moji ruku, sehnul se a ze země sebral nějakej starej provaz, kterým mi následně pevně svázal ruce za zády. Chvíli jsem se cukala, nebylo mi to příjemný. Ale zároveň mě šíleně vzrušovala předstva toho, co bude následovat. Dost bezcitně mě chytil za paži a strkal mě před sebou kamsi dozadu, jakoby víc do místnosti. Klopýtala jsem před ním a neodvážila se cokoliv říct. Milovala jsem tyhle chvíle, kdy nade mnou měl naprostou převahu. Kdy si mě prostě jen tak vzal, bez keců, bez velkejch citů, prostě tak, jak ho zrovna napadlo. A on to takhle měl taky nejradši. V tomhle jsme si zkrátka dokázali vyjít vstříc. Došli jsme až úplně na konec tý dlouhý "místnosti" a tam visel z trámu další podobnej provaz tomu, kterej jsem měla pořád pěvně utažený okolo zápěstí. Zvedl mi ruce a oba provazy svázal v jeden. Takže jsem tam teď visela za ruce, stála jsem skoro na špičkách (bylo to dost vysoko) a čekala co se bude dít. Pro začátek spojil naše čela, zadíval se mi do očí svým nezaměnitělným dominantním pohledem a poté mi dost hrubě strčil jazyk do pusy. Věnoval mi pár vteřin líbání. Potom se otočil a odešel. "Ehm..počkej! To mě tady jako necháš ?!" divila jsem se. Čekala jsem, že už jako s něčím začne, přece jen, už jsem byla dost nadržená, a on si odejde ? Pár minut mě tam nechal. Bezmocnou, bezbrannou. Pod plnou mocí mých nejčernějších myšlenek. A myslím, že přesně o to mu šlo. Když se vracel, nesl si s sebou proutek. Bůhví kde to vorval, prostě to měl. Když došel ke mně, odhrnul mi vlasy z tváře a znova se mi dlouze zadíval do očí. Neměla jsem v očích výraz, nebo jsem se o to alespoň snažila. Potom prudce trhnul mojí košilí, že se knoflíčky rozletěli na všechny strany a on se pousmál. Neměla jsem podprsenku, tudíž jsem tu teď před ním stála v podstatě nahoře bez. Košili rozthal a zahodil kamsi do nenávratna. "Ty jseš blbej, v čem asi teď půjdu domů, ha?" vyčtu mu. "Kazíš to.." usměje se klidně a zaloví v kapse. Z kapsy vytáhne nějakej kus látky, poručí abych otevřela pusu a skousla a konce mi sváže za hlavou. Něco jako takový dost improvizovaný roubík. Potom už se se svlíkáním moc nesere. Je otázkou pár vteřin než mi rozepne pásek, stáhne krátkou černou sukni, roztrhá síťované silonky a červenočerné kalhotky spolu se sukní zase zahodí někam, kde se mi to určitě nebude chtít potom hledat. Teď jsem tam stála nahá, naprosto v jeho moci. Sebral si ze země ten proutek, kterej předtím někde splašil a se samolibým úsměvem si mě párkrát obešel. Po chvíli už se asi dost ukojil pohledem, tudíž přešel k věci. Vzal mě párkrát proutkem přes záda. S každým dopadem té přírodní píčoviny na moje tělo jsem tlumeně (měla jsem ten rádoby roubík) vykřikla. Potom mě vzal párkrát přes zadek, že jsem měla pocit, že jsem musela mít prdel za chvíli červenou jak rajský jablíčko. Pak si mě zase obešel a proutkem zamířil někam k oblasti mých prsou, břicha a v neposlední řadě taky tam dolů. Po několika málo minutách tohohle..výprasku, už se se mi do očí nekontrolovatelně hnaly slzy a já křičela, vzdychala a svíjela se. Bolestí a nekonečnou slastí zároveň. Bradavky jsem měla úplně ztvrdlé vzrušením. A on se na mě pořád díval tím svým dominantním pohledem a občas se pousmál, když jsem vykřikla zase o něco hlasitěji. Potom, když už ho to snad přestalo bavit, nebo už zkrátka nemohl dál snášet bouli vyrýsovanou na jeho černých rádoby upnutých kalhotech, sundal si nejdřív jen tričko, proutek zahodil a šel ke mně zase zezadu. Chytil mě za boky a třel se svým rozkrokem o oblast mého pozadí. Občas mi zavzdychal do ucha. Kousal mě do krku a líbal mě na klíční kosti. Ahhh , vražedná to kombinace. Ani jsem samým vzrušením nestihla postřehnout okamžik, kdy si stihl rozepnout kalhoty a stáhnout si je ke kolenům. Surově do mě vnikl a začal tvrdě přirážet. Vzdychala jsem a svíjela se v jeho objetí. No, objetí..říkejme tomu tak. Když mě začal dráždit rukou, už jsem to nemohla dál vydržet. S hlasitým výkřikem a prohnutím v zádech jsem se udělala. On se jen pousmál a začal přirážet ještě tvrději a necitelněji, nebraje ohledy na to, že by mě to třeba mohlo bolet. Ani já jsem na to ale ohledy nebrala. Nechala jsem se naprosto unést situací a bolest jsem si užívala. Podruhé jsem se udělala společně s ním. Ke konci začal nádherně sténat (bože, nikdy toho nebudu mít dost) a s posledním přírazem si mě k sobě přitiskl ještě pevněji a tež skoro vykřikl. Tohle na něm miluju. Chvíli jsme tam ještě stáli splynutí v jedno tělo, ztěžka oddychovali a potom mě odvázal, rozvázal mi i ten kus látky, co jsem celou tu dobu měla v puse a dlouho jsme se líbali. Potom si zapnul kalhoty, hodil na sebe tričko a pomohl mi s hledáním mých svršků. Natáhla jsem si spodky a sukni, silonky nechala napospas tomuhle strachnahánějícímu místu a potom jsem se k němu obrátila s vyčítavým pohledem. "Nemám tričko .." "Moc to hrotíš." usmál se, přetáhl si tričko přes hlavu a podal mi ho. Spokojeně jsem si ho natáhla a potom jsme ruku v ruce opustili tohle místo, na které asi oba jen tak nezapomeneme. Tedy alespoň dokud neobjeví zase něco lepšího.

Další články


Kam dál