"Sexuální prožitek dosahuje maxima v našich představách. V praxi je poloviční."

Únor 2013

Nemusí to být pokaždé nuda

28. února 2013 v 22:11 | DP |  Můj nevšední život náctileté
Absolutně jsem nevěděla kde jsme. V těchhle končinách jsem se absolutně nevyznala, natož abych si ještě pamatovala každý temný zákoutí kam mě moje drahá polovička zatáhne. Tentokrát ale nešlo jen o zákoutí. Byli jsme v nějaké budově. No, budově. Spíš to připomínalo starej statek, jatka nebo tak. Ve vzduchu byl cítit prach a byla tu téměř úplná tma. Jediné světlo sem dopadalo z vymlácených oken a dírami ve střeše. Po zemi se válely kusy omítky a všelijakej sajrajt. Když si moje oči trochu přivykly tmě, rozeznala jsem na zemi poměrně velké červené fleky. Krev ? Jo, vypadá to, že tu kdysi bývala jatka. Zdi jsou asi do půlky pokryté bílými špinavými kachličkami a sem tam se na nich taky najde červenej flek, spíš jak si o zeď někdo otíral špinavý prsty. Zvláštním způsobem se mi to tady zamlouvalo, ale přesto jsem měla takovej blbej pocit. Stiskla jsem jeho ruku pevněji a víc se k němu natiskla. "Co tu děláme, zlato?" zvedla jsem k němu hlavu. Nic mi neřekl, jen se chladně pousmál, pustil moji ruku, sehnul se a ze země sebral nějakej starej provaz, kterým mi následně pevně svázal ruce za zády. Chvíli jsem se cukala, nebylo mi to příjemný. Ale zároveň mě šíleně vzrušovala předstva toho, co bude následovat. Dost bezcitně mě chytil za paži a strkal mě před sebou kamsi dozadu, jakoby víc do místnosti. Klopýtala jsem před ním a neodvážila se cokoliv říct. Milovala jsem tyhle chvíle, kdy nade mnou měl naprostou převahu. Kdy si mě prostě jen tak vzal, bez keců, bez velkejch citů, prostě tak, jak ho zrovna napadlo. A on to takhle měl taky nejradši. V tomhle jsme si zkrátka dokázali vyjít vstříc. Došli jsme až úplně na konec tý dlouhý "místnosti" a tam visel z trámu další podobnej provaz tomu, kterej jsem měla pořád pěvně utažený okolo zápěstí. Zvedl mi ruce a oba provazy svázal v jeden. Takže jsem tam teď visela za ruce, stála jsem skoro na špičkách (bylo to dost vysoko) a čekala co se bude dít. Pro začátek spojil naše čela, zadíval se mi do očí svým nezaměnitělným dominantním pohledem a poté mi dost hrubě strčil jazyk do pusy. Věnoval mi pár vteřin líbání. Potom se otočil a odešel. "Ehm..počkej! To mě tady jako necháš ?!" divila jsem se. Čekala jsem, že už jako s něčím začne, přece jen, už jsem byla dost nadržená, a on si odejde ? Pár minut mě tam nechal. Bezmocnou, bezbrannou. Pod plnou mocí mých nejčernějších myšlenek. A myslím, že přesně o to mu šlo. Když se vracel, nesl si s sebou proutek. Bůhví kde to vorval, prostě to měl. Když došel ke mně, odhrnul mi vlasy z tváře a znova se mi dlouze zadíval do očí. Neměla jsem v očích výraz, nebo jsem se o to alespoň snažila. Potom prudce trhnul mojí košilí, že se knoflíčky rozletěli na všechny strany a on se pousmál. Neměla jsem podprsenku, tudíž jsem tu teď před ním stála v podstatě nahoře bez. Košili rozthal a zahodil kamsi do nenávratna. "Ty jseš blbej, v čem asi teď půjdu domů, ha?" vyčtu mu. "Kazíš to.." usměje se klidně a zaloví v kapse. Z kapsy vytáhne nějakej kus látky, poručí abych otevřela pusu a skousla a konce mi sváže za hlavou. Něco jako takový dost improvizovaný roubík. Potom už se se svlíkáním moc nesere. Je otázkou pár vteřin než mi rozepne pásek, stáhne krátkou černou sukni, roztrhá síťované silonky a červenočerné kalhotky spolu se sukní zase zahodí někam, kde se mi to určitě nebude chtít potom hledat. Teď jsem tam stála nahá, naprosto v jeho moci. Sebral si ze země ten proutek, kterej předtím někde splašil a se samolibým úsměvem si mě párkrát obešel. Po chvíli už se asi dost ukojil pohledem, tudíž přešel k věci. Vzal mě párkrát proutkem přes záda. S každým dopadem té přírodní píčoviny na moje tělo jsem tlumeně (měla jsem ten rádoby roubík) vykřikla. Potom mě vzal párkrát přes zadek, že jsem měla pocit, že jsem musela mít prdel za chvíli červenou jak rajský jablíčko. Pak si mě zase obešel a proutkem zamířil někam k oblasti mých prsou, břicha a v neposlední řadě taky tam dolů. Po několika málo minutách tohohle..výprasku, už se se mi do očí nekontrolovatelně hnaly slzy a já křičela, vzdychala a svíjela se. Bolestí a nekonečnou slastí zároveň. Bradavky jsem měla úplně ztvrdlé vzrušením. A on se na mě pořád díval tím svým dominantním pohledem a občas se pousmál, když jsem vykřikla zase o něco hlasitěji. Potom, když už ho to snad přestalo bavit, nebo už zkrátka nemohl dál snášet bouli vyrýsovanou na jeho černých rádoby upnutých kalhotech, sundal si nejdřív jen tričko, proutek zahodil a šel ke mně zase zezadu. Chytil mě za boky a třel se svým rozkrokem o oblast mého pozadí. Občas mi zavzdychal do ucha. Kousal mě do krku a líbal mě na klíční kosti. Ahhh , vražedná to kombinace. Ani jsem samým vzrušením nestihla postřehnout okamžik, kdy si stihl rozepnout kalhoty a stáhnout si je ke kolenům. Surově do mě vnikl a začal tvrdě přirážet. Vzdychala jsem a svíjela se v jeho objetí. No, objetí..říkejme tomu tak. Když mě začal dráždit rukou, už jsem to nemohla dál vydržet. S hlasitým výkřikem a prohnutím v zádech jsem se udělala. On se jen pousmál a začal přirážet ještě tvrději a necitelněji, nebraje ohledy na to, že by mě to třeba mohlo bolet. Ani já jsem na to ale ohledy nebrala. Nechala jsem se naprosto unést situací a bolest jsem si užívala. Podruhé jsem se udělala společně s ním. Ke konci začal nádherně sténat (bože, nikdy toho nebudu mít dost) a s posledním přírazem si mě k sobě přitiskl ještě pevněji a tež skoro vykřikl. Tohle na něm miluju. Chvíli jsme tam ještě stáli splynutí v jedno tělo, ztěžka oddychovali a potom mě odvázal, rozvázal mi i ten kus látky, co jsem celou tu dobu měla v puse a dlouho jsme se líbali. Potom si zapnul kalhoty, hodil na sebe tričko a pomohl mi s hledáním mých svršků. Natáhla jsem si spodky a sukni, silonky nechala napospas tomuhle strachnahánějícímu místu a potom jsem se k němu obrátila s vyčítavým pohledem. "Nemám tričko .." "Moc to hrotíš." usmál se, přetáhl si tričko přes hlavu a podal mi ho. Spokojeně jsem si ho natáhla a potom jsme ruku v ruce opustili tohle místo, na které asi oba jen tak nezapomeneme. Tedy alespoň dokud neobjeví zase něco lepšího.

Naše poprvé

24. února 2013 v 21:43 | DP
Sedím tu na posteli, při pohledu dolů se mi naskýtá pohled na můj nádherný hrudník, při pohledu před sebe na mě ze zdi kouká Kurt a a základě těchto a zajisté ještě jinných vnějších podobností mě přepadla chuť psát. Tak jsem tu zas.
Nehtělo se mi ale rovnou zacházet do fantazií, tak jsem se rozhodla sepsat naše porpvé. Naše poprvé bylo vesměs i moje poprvé, tudíž to nemám s čím (nebo s kým) srovnávat, ale myslím, že si rozhidně nemám na co stěžovat. Doteď si živě vybavuju jak to bylo skvělý. Bez zbytečnýho tlachání, bez zbytečnejch ohledů. Přesně tak, jak jsem si to představovala a jak jsem to chtěla.

Už jsme spolu přibližně měsíc. Nemáme žádnej den výročí, nebo tak. To jsou kraviny. Všechno je fajn. Ještě lepší, než jsem si to mohla představovat.
Sedíme spolu v autobuse, ruku v ruce, prsty propletené, hlavu mám opřenou o jeho rameno a posloucháme písničky. Jsme na cestě k nám, ostatně jako vždycky.
Když vezmu za kliku od baráku, oba nás čeká menší překvapení. Je zamčeno. "Asi není nikdo doma.." otočím se k němu. "No, to tě mohlo napadnout už když jsi viděla, že tu nemaj žádný auto, ty chytrolíne." líbne mě na krk zatímco já štrachám v tašce ve snaze najít klíče. Nakonec vítězoslavně vytáhnu klíče z tašky a odemknu.
Sedíme u mě v pokoji na posteli, z věže hraje Komunál a jsme plně zaměstnáni líbáním, zajížděním rukama pod oblečení a občasným zavzdycháním. To už ale v našem případě nebylo dávno nic novýho. To "nové" mělo teprve přijít.
"Hele.." zašeptá mi do ucha a kousne mě do lalůčku. "Mhmm..?" skousnu si ret a trošku se prohnu v zádech. "Nemělo by se toho trošku využít, když už konečně po dlouhý době nejsou vaši doma?" "Nic jsem mu na to tehdy neřekla. Sundali jsme si pro začátek trička a chvíli mě líbal kde ho napadlo. Poté se zcela cíleně přesunul k mému krku a klíční kosti. Buď mě líbal nebo mě krvelačně a bezohledně kousal. Bože, ví moc dobře, co to se mnou dělá. Začala jsem být šíleně nadržená, až nad hranice vnímání. Rozepl a sundal mi podprsenku a začal si hrát s mým, jím tolik milovaným, poprsím. Občas mi skousl bradavku a já mu na oplátku zaryla nehty do zad. Byla jsem tak mimo smysly, že když se dostal dolů, k místům určeným, netrvalo mi dlouho dosáhnout vrcholu. Prohnula jsem se a zavzdychala. Potom se jazykem (a zuby) zase postupně propracovával nahoru, přes třísla, břicho, ceeeckyyyy, klíční kost, krk, ucho až k ústům a začal mě vášnivě líbat. Začal mě zase trochu dráždit rukou aniž by rozpojil naše rty. Zavzdychala jsem mu do pusy. On už byl taky značně nadrženej. Cejtila jsem to..na noze. Vůbec nevím, jak jsme za tu chvilku přišli o všechno oblečení, ale najednou tam nebylo a já tak měla dokonalý přístup k jeho chloubě. A když říkám chloubě, myslím tím, že se opravdu má čím chlubit. Říkám si, kde jsou ty planý kecy, že o to přijdu s klukem, co má aspoň průměrný péro, aby to moc nebolelo, že jo. A hovno. Hned musím narazit na někoho s půlmetrovou kládou, mám já to štěstí. Né vážně, mám štěstí.
Přetočila jsem nás tak, že jsem teď byla já v té dominantnější poloze a , nejdřív rukou, jsem se mu začala věnovat. Potom už mě to ale přestalo bavit a vzala jsem ho do pusy. A co tomu nechtělo, začal sténat. Není nic hezčího, než když kluk sténá ! Ahhh ještě teď, když si na to jen vzpomenu.. ^^
Když se mi udělal do pusy, maličko mě to překvapilo. Teda né že by mě překvapilo, že se udělal, ale spíš že prostě zrovna v ten moment. V tu chvíli jsem ale vůbec neměla moc prostoru nad tím přemýšlet. Přetočil nás zase zpátky tak, že jsem byla dole a zasunul. Vykřikla jsem bolestí a slastí zároveň. Nejdřív trochu zaváhal, ale rozhodně nezkazil situaci otázkou jestli mě to náhodou nebolelo. Začal přirážet. Nejdřív pomalu, nicméně to stejně pořád kurevsky bolelo, a potom přidával na intenzitě. Vzdychala jsem a svíjela se pod ním. Občas se ke mně naklonil a kousl mě. Já mu nepřestávala zarývat nehty do zad a občas jsem si ho přitáhla a políbila ho. S každým dalším přírazem čím dál hlasitěji sténal. Já už ke konci skoro křičela. Když cítil, že už je blízko, vytáhl ho ze mě a druhá várka toho "bílého zázraku" spočinula někde v oblasti mých ňader. "To bylo ..hustý." vydechl a svalil se vedle mě. Otočím k němu pohled. "Teď jsi pedofil." ušklíbnu se a prohrábnu mu zpocené číro. "To bys prostě nebyla ty, abys všecko neposrala, že jo!" usměje se a začne mě lechtat. A když jsem bez oblečení, jsem milionkrát lechtivější. Začnu se tlemit jako kráva a prosit ho aby toho nechal. Po chvíli mi vyhoví a místo toho mě začne vášnivě líbat.

Naše poprvé bylo fajn. Tou dobou jsem ale ještě netušila, že náš následující sexuální život bude o 100000000000000% lepší.


-DP

Netuším, kde to začalo

23. února 2013 v 23:02 | DP |  Já a On
Než začnu přidávat články do rubriky která má popisovat můj nevšední život, chtěla jsem, abyste byli alespoň minimálně v obraze. Chci psát o něm. Celý blog měl být o něm. Respektive a nás dvou. Spolu. O dvou dokonalých existencích, který se nějakým zvláštním způsobem daly dohromady. Nevím jak, kdy a kde to začalo. Kdy jsme se do sebe zamilovali, kdy jsme si to dali najevo, kdy jsme se prostě "spojili" v jedno tělo a jednu duši. Zatím ne doslova, abyste mě chápali. Podle mě není zas tak důležité najít přesně ten okamžik, ve kterém se to celé spustilo, ale hledat ty okamžiky, které mají pro náš vztah největší váhu.
Dřív jsem jen tak snila. Snila jsem o tom, jak jsem krásná, dokonalá, mezi přáteli oblíbená, se skvělou postavou a skvělým přítelem. A potom jsem svoje sny převedla na úroveň vizualizovaných myšlenek a ony samy se mi začaly zhmotňovat před očima. Získala jsem dokonalou postavu přesně podle mých představ, dokonalý obličej, vlasy..a v nepeslední řadě také dokonalého přítele. Přítele o jakém jsem snila.
No a teď jsme spolu už dlouho a VŠECHNO JE DOKONALÝ. Vídáme se skoro každý den, prakticky u nás bydlí, občas dělá pro mýho tátu, tudíž vždycky spí u nás a ráno spolu jedou někam makat, zatímco já si sedím ve škole a odpoledne se zase vidíme u nás. Nebo u nás prostě spí a ráno jede se mnou busem do města, celej den někde zevlí a vidíme se po škole. Čeká na mě před školou. Když zrovna nespí u nás (což už se skoro nestává), vidíme se stejně aspoň odpoledne ve městě. Prostě jsme spolu pořád. Neumíme si snad ani představit, že bychom se neměli vidět víc jak třeba týden. Jsme v podstatě jedno tělo, jedna duše. Jak jsem řekla. Myslíme stejně, máme stejný uvažování a závěry. A když už se na něčem neshodneme, většinou to vede přes takovou "hádku" až k půlhodinovému smíchu a provozování našich píčovin. A tím nemyslím nic perverzního, pořád ještě. :P
Co se "postele" týče (uvozovky proto, že jen málokdy skončíme opravdu v posteli), opravdu si NEMŮŽU na nic stěžovat !! Ale o tom více až v konkrétních případech. Každopádně až to sem začnu všecko házet, pochopíte. (:
Přemýšlela jsem, pod jakým jménem ho zde budu zmiňovat, a napadl mě Oliver. Oliver Bloodshot. Bože, miluju jméno Oliver, tak proto. A Bloodshot..no, řekněme jen, že je to stejně krvelačné.

Na konec bych asi dodala jen, že každému, ale opravdu každému bych přála takový vztah jako mám já s ním. Tak skvělý, hluboký, nádherný dokonalý vztah.
Tak dál čtěte moje články, kterými se to tu brzo začne hemžit, komentujte, komentujte a komentujte. Bye.
-DP

Dominique Polite

23. února 2013 v 21:54 | DP |  Můj všední život náctileté
Zdravím všechny příchozí, ale i ty zatím nepříchozí zbloudilé bytosti v mém prvním článku na mém čerstvě založeném blogu (:
Budu si říkat Dominique. Dominique Polite. Jsem něco, co vás uchvátí. Jsem něco, co budete milovat a nenávidět zároveň. Jsem něco, k čemu si chtě nechtě vytvoříte zvláštní nepopsatelný citový vztah a už se mě nezbavíte.
Jsem si jistá, že si mě každý představí jinak. Nebudu sem psát jak vypadám, kde bydlím, kolik mi je. To všechno nechám na vaší představivosti. Jediné, co vám poskytnu jako takový "obraz mého já" jsou moje sexuální touhy a fantazie. No co, každý je má. A já se je nebojím zveřejnit.
K tomu jménu. Je to takový můj pseudonym nebo jak se tomu říká a vymyslela jsem ho logicky proto, abych nemusela vystupovat pod svým pravým jménem. Není to proto, že bych se za sebe snad styděla, já se mám ráda. Mám se nejradši ze všech lidí co jsem kdy měla čest poznat, ale takhle je to zajímavější.
Jinak..já nevím. Možná by to chtělo nějaký upozornění, že jako 18+, ale stejně je to každýmu u prdele.
Toť na úvod asi vše, takže čus a mějte se(ks). (:
Podepisovat se budu DP - Dominique Polite.