"Sexuální prožitek dosahuje maxima v našich představách. V praxi je poloviční."

Nemusí to být pokaždé nuda

28. února 2013 v 22:11 | DP |  Můj nevšední život náctileté
Absolutně jsem nevěděla kde jsme. V těchhle končinách jsem se absolutně nevyznala, natož abych si ještě pamatovala každý temný zákoutí kam mě moje drahá polovička zatáhne. Tentokrát ale nešlo jen o zákoutí. Byli jsme v nějaké budově. No, budově. Spíš to připomínalo starej statek, jatka nebo tak. Ve vzduchu byl cítit prach a byla tu téměř úplná tma. Jediné světlo sem dopadalo z vymlácených oken a dírami ve střeše. Po zemi se válely kusy omítky a všelijakej sajrajt. Když si moje oči trochu přivykly tmě, rozeznala jsem na zemi poměrně velké červené fleky. Krev ? Jo, vypadá to, že tu kdysi bývala jatka. Zdi jsou asi do půlky pokryté bílými špinavými kachličkami a sem tam se na nich taky najde červenej flek, spíš jak si o zeď někdo otíral špinavý prsty. Zvláštním způsobem se mi to tady zamlouvalo, ale přesto jsem měla takovej blbej pocit. Stiskla jsem jeho ruku pevněji a víc se k němu natiskla. "Co tu děláme, zlato?" zvedla jsem k němu hlavu. Nic mi neřekl, jen se chladně pousmál, pustil moji ruku, sehnul se a ze země sebral nějakej starej provaz, kterým mi následně pevně svázal ruce za zády. Chvíli jsem se cukala, nebylo mi to příjemný. Ale zároveň mě šíleně vzrušovala předstva toho, co bude následovat. Dost bezcitně mě chytil za paži a strkal mě před sebou kamsi dozadu, jakoby víc do místnosti. Klopýtala jsem před ním a neodvážila se cokoliv říct. Milovala jsem tyhle chvíle, kdy nade mnou měl naprostou převahu. Kdy si mě prostě jen tak vzal, bez keců, bez velkejch citů, prostě tak, jak ho zrovna napadlo. A on to takhle měl taky nejradši. V tomhle jsme si zkrátka dokázali vyjít vstříc. Došli jsme až úplně na konec tý dlouhý "místnosti" a tam visel z trámu další podobnej provaz tomu, kterej jsem měla pořád pěvně utažený okolo zápěstí. Zvedl mi ruce a oba provazy svázal v jeden. Takže jsem tam teď visela za ruce, stála jsem skoro na špičkách (bylo to dost vysoko) a čekala co se bude dít. Pro začátek spojil naše čela, zadíval se mi do očí svým nezaměnitělným dominantním pohledem a poté mi dost hrubě strčil jazyk do pusy. Věnoval mi pár vteřin líbání. Potom se otočil a odešel. "Ehm..počkej! To mě tady jako necháš ?!" divila jsem se. Čekala jsem, že už jako s něčím začne, přece jen, už jsem byla dost nadržená, a on si odejde ? Pár minut mě tam nechal. Bezmocnou, bezbrannou. Pod plnou mocí mých nejčernějších myšlenek. A myslím, že přesně o to mu šlo. Když se vracel, nesl si s sebou proutek. Bůhví kde to vorval, prostě to měl. Když došel ke mně, odhrnul mi vlasy z tváře a znova se mi dlouze zadíval do očí. Neměla jsem v očích výraz, nebo jsem se o to alespoň snažila. Potom prudce trhnul mojí košilí, že se knoflíčky rozletěli na všechny strany a on se pousmál. Neměla jsem podprsenku, tudíž jsem tu teď před ním stála v podstatě nahoře bez. Košili rozthal a zahodil kamsi do nenávratna. "Ty jseš blbej, v čem asi teď půjdu domů, ha?" vyčtu mu. "Kazíš to.." usměje se klidně a zaloví v kapse. Z kapsy vytáhne nějakej kus látky, poručí abych otevřela pusu a skousla a konce mi sváže za hlavou. Něco jako takový dost improvizovaný roubík. Potom už se se svlíkáním moc nesere. Je otázkou pár vteřin než mi rozepne pásek, stáhne krátkou černou sukni, roztrhá síťované silonky a červenočerné kalhotky spolu se sukní zase zahodí někam, kde se mi to určitě nebude chtít potom hledat. Teď jsem tam stála nahá, naprosto v jeho moci. Sebral si ze země ten proutek, kterej předtím někde splašil a se samolibým úsměvem si mě párkrát obešel. Po chvíli už se asi dost ukojil pohledem, tudíž přešel k věci. Vzal mě párkrát proutkem přes záda. S každým dopadem té přírodní píčoviny na moje tělo jsem tlumeně (měla jsem ten rádoby roubík) vykřikla. Potom mě vzal párkrát přes zadek, že jsem měla pocit, že jsem musela mít prdel za chvíli červenou jak rajský jablíčko. Pak si mě zase obešel a proutkem zamířil někam k oblasti mých prsou, břicha a v neposlední řadě taky tam dolů. Po několika málo minutách tohohle..výprasku, už se se mi do očí nekontrolovatelně hnaly slzy a já křičela, vzdychala a svíjela se. Bolestí a nekonečnou slastí zároveň. Bradavky jsem měla úplně ztvrdlé vzrušením. A on se na mě pořád díval tím svým dominantním pohledem a občas se pousmál, když jsem vykřikla zase o něco hlasitěji. Potom, když už ho to snad přestalo bavit, nebo už zkrátka nemohl dál snášet bouli vyrýsovanou na jeho černých rádoby upnutých kalhotech, sundal si nejdřív jen tričko, proutek zahodil a šel ke mně zase zezadu. Chytil mě za boky a třel se svým rozkrokem o oblast mého pozadí. Občas mi zavzdychal do ucha. Kousal mě do krku a líbal mě na klíční kosti. Ahhh , vražedná to kombinace. Ani jsem samým vzrušením nestihla postřehnout okamžik, kdy si stihl rozepnout kalhoty a stáhnout si je ke kolenům. Surově do mě vnikl a začal tvrdě přirážet. Vzdychala jsem a svíjela se v jeho objetí. No, objetí..říkejme tomu tak. Když mě začal dráždit rukou, už jsem to nemohla dál vydržet. S hlasitým výkřikem a prohnutím v zádech jsem se udělala. On se jen pousmál a začal přirážet ještě tvrději a necitelněji, nebraje ohledy na to, že by mě to třeba mohlo bolet. Ani já jsem na to ale ohledy nebrala. Nechala jsem se naprosto unést situací a bolest jsem si užívala. Podruhé jsem se udělala společně s ním. Ke konci začal nádherně sténat (bože, nikdy toho nebudu mít dost) a s posledním přírazem si mě k sobě přitiskl ještě pevněji a tež skoro vykřikl. Tohle na něm miluju. Chvíli jsme tam ještě stáli splynutí v jedno tělo, ztěžka oddychovali a potom mě odvázal, rozvázal mi i ten kus látky, co jsem celou tu dobu měla v puse a dlouho jsme se líbali. Potom si zapnul kalhoty, hodil na sebe tričko a pomohl mi s hledáním mých svršků. Natáhla jsem si spodky a sukni, silonky nechala napospas tomuhle strachnahánějícímu místu a potom jsem se k němu obrátila s vyčítavým pohledem. "Nemám tričko .." "Moc to hrotíš." usmál se, přetáhl si tričko přes hlavu a podal mi ho. Spokojeně jsem si ho natáhla a potom jsme ruku v ruce opustili tohle místo, na které asi oba jen tak nezapomeneme. Tedy alespoň dokud neobjeví zase něco lepšího.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pinky Pinky | 25. února 2014 v 18:02 | Reagovat

Hej dobře ty :33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama